Zeptejte se většiny softwarových týmů, co sledují, a dostanete seznam: velocity, burn-down, story pointy, odpracované hodiny, míra dokončení sprintu. Kdysi jsme část toho sledovali taky. Pak jsme si všimli, že skoro nic z toho nepředpovídá, jestli projekt nakonec dopadl dobře.
Metrika, která přežila
Jediné číslo, které nám zůstalo, je trapně jednoduché: jak dlouho trvá klientovi odpovědět na zprávu, ve které ho žádáme, aby se na něco podíval. Ne jak rychle stavíme my. Jak rychle reaguje on, jakmile je tu něco skutečného, na co jde reagovat.
Když je tohle číslo malé — týž den, někdy tutéž hodinu — projekty se hýbou rychle a končí dobře prakticky pokaždé, bez ohledu na to, jak technicky rozháraná ta práce pod povrchem nakonec byla. Když se natáhne na týden a víc, obvykle je něco špatně a málokdy jde o náhodu.
Co pomalá odpověď skutečně znamená
Pomalá odpověď skoro nikdy není o vytíženosti. Většinou znamená jednu ze tří věcí: klient nevěří, že to, co jsme postavili, stojí za pozorné projití; člověk, se kterým mluvíme, ve skutečnosti není ten, kdo to má schválit; nebo se rozsah někde po cestě posunul a nikdo to nechce vyslovit nahlas.
Všechny tři se dají spravit, ale jen když si jich všimnete. Pokud sledujete jen výstup vlastního týmu, minete každou z nich — váš tým totiž může vypadat naprosto produktivně, zatímco projekt na druhé straně tiše stojí.
Proč jsme přestali sledovat interní velocity
Interní metriky měří, jestli máme napilno. Neměří, jestli to, na čem máme napilno, je ta správná věc — a „napilno, ale špatně“ je horší než „pomalu, ale správně“, protože rozmotat to stojí později víc. Doba odezvy je nejbližší náhrada za „jede tenhle projekt po správné koleji“, jakou jsme našli, protože je to signál zvenčí našich vlastních domněnek o naší vlastní práci.
Co kvůli tomu děláme jinak
Žádáme o konkrétní, malou reakci brzy — ne „tady je hotová věc“, ale „tady je pět minut z toho, sedí to?“. Krátký a konkrétní dotaz dostane krátkou a konkrétní odpověď, a ta buď potvrdí, že jedeme správně, nebo přesně ukáže, kde jsme sjeli — o dny dřív, než by se to projevilo jakkoliv jinak.
Pořád dodáváme. Pořád odhadujeme. Ale kdybych měl na tabuli nechat přesně jedno číslo, nebylo by to nic o našem vlastním výstupu. Bylo by to tohle.